Butterfly 1
Butterfly
Nová hrozba
Veronika Světlá
1.Varování a nový bejvák
Náš svět kdysi nebyl tolik rozdílný jako váš.Kdysi.Avšak stále mají cosi společného.Za dob kdy na naší planetě Chiméře vládla příroda bylo vše jak má být.Mravenci si bez obav že je člověk rozšlápne stavěli mraveniště.Ptáci zpívali a stromy mluvili.povídali si příběhy kdo co viděl a slyšel a pokaždé se zasmály a shodily ptáčky sídlící na jejich větvích.Pak jsme sem přišli my.Lidé.Podmanily jsme si přírodu a stromy si již nepovídaly nesmáli se.Mravenci ve strachu žijí dál a ptáci zpívají jen málokdy.Kdyby to takhle zůstalo možná by se nestalo to co teď. Avšak nikdo neví o osudu víc než osud samotný.nevíš zdali bys přežil kdyby sis vzal jiný meč.nevíš zdali by ses netrápil kdybys nešel k vědmě.nevíš.Ano nevíš je slovo je to trápení bolest možná i zlost.nevědět je alespoň někdy lepší než vědět.Ale v tomhle případě bych radši věděla.Nestačilo nám vládnout přírodě.Chtěli jsme víc.Jak pro koho mohli to být bohové,ježíš nějaká tajemná síla či ufoni.Nevíš.Zašlo to moc daleko.příliš daleko abys to stačil napravit.Když jsem se jednoho dne dívala na telku spatřila jsem že na všech programech,v rádiu a skoro všude jde slyšet hlas.,,Pozor.hrozí zatopení světa“to je ale optimista.,,a ihned vám podám vysvětlení. kdysi vědci z celého světa odjeli.vyvíjeli technologii abychom se ubránily.příroda se nám mstí.Za rok se zatopí celý svět. A proto máme toto řešení :všichni se shromážděte u radnic,starostů nebo památek.Na oceánech a mořích jsou převeliké stavby.na vodě.je tam zeleň, dobytek a vše co potřebujete.Každý stát má ,,plavidla“dle počtu obyvatel.Česká republika má 220 plavidel.“,,ZÁLEŽÍ JEN NA VÁS KAM PŮJDETE.JDĚTEK OBCI A TAM SI ŘEKNĚTE NA Který OCEÁN CHCETE BÝT UMÍSTĚNI. PŘEJI HEZKÝ ZBYTEK DNE.“tohle byla slova která se mi vryla do mozku.ale neříkal že je ještě čas?.,,mami?slyšelas to?“,,jistě broučku hned půjdeme na radnici.“,,jo?a kam chceme být umístěni?“,,no..to záleží na nás.zeptáme se na radnici.a teď už pojď jdu to říct taťkovy a Kamile.“jo a ještě Kamila je má mladší sestra.Je jí 8.Mě je 11 jsme jen o 3 roky ale no řekla bych že když s námi někdo mluví tipl by že jsme od sebe tak 20 let.Natáhla jsem si na sebe bílé kraťase
červené tričko a klobouk.Brýle ve kterých jsem vypadala jako Mucha.,,jdeme“zvolala máma.nebyl to rozkaz spíše žádost.všichni jsme vyrazili jednotným krokem.Když se před námi rýsovala zchátralá radnice všimla jsem si toho jaké zástupy lidí se sem valí.vypočítala jsem si že na každé ,,plavidlo“se vejde 50 000 lidí.jelikož je nás v naší zemičce je kolem 10 milionů obyvatel.dává to smysl.osobně bych chtěla být v ATLANTSKÉM OCEÁNU.JE TAM PRÍ SKORO POŘÁD TEPLO.DORAZILY JSMO K RADNICI MEZI PRVNÍMY A TAK JSME SE PTALI,,JE TO PRAVDA?“,,ZAJISTÉ“,,SBALTE SI SAKY paky a vypadněte!vaše příjmení??“,,MAROVI“ŘEKLA NASUPENĚ MÁMA.,,JISTĚ.A KAM BYSTE CHTĚLI BÝT UMÍSTĚNI?“,,POČKEJTE PORADÍM SE“MÁMA SE KONEČNĚ OTOČILA K STAROSTOVY ZÁDY.soucitně na nás pohlédla protože asi vytušila že nám není zrovna nejlíp.,,tak co?“já se asi první vzpamatovala a nepřemýšlela jsem nad slovy toho chlápka z TV a kdoví kama ještě..každá vteřina může být osudovou.,,já bych dala atlantský oceán“,,s-s-s-souhlas“vykoktala ze sebe Kamila.když jsme se rozhodly zbývalo jen mře.nakonec jsme se shodli na středozemním kde mělo být 10 plavidel.,,jistě jistě“řekl starosta nepříliš vlídným hlasem.,,.mám informovat zbytek vaší rodiny kde budete?“,,jistě.to je snad jasné ne?“vyštěkla již tak dost nervózní máma.,,dobře,dobře.sdělíme vám zprávou kde bude vaše rodina.Máte týden tady máte číslo pro odvoz věcí.příští neděli ve tři odpoledne tady.,,neříkal náhodou ten týpek v rozhlasu že máme 5 měsíců?,“,,malý překlep“dodal s úsměvem starosta.dost mě lezl na nervy ale udržela jsem se na uzdě.jediný kdo se neudržel byla máma která začala prskat a klást jednu otázku za druhou nebudu vám říkat všechny jen ty na které odpověděl ,,a kolik teda máme času?“,,přesně řečeno…měsíc“tentokrát jsem se neudržela já.Vyštěkla jsem tak výhružně jak jen jsem mohla ,,a to si jako říkáte starosta!?jeden měsíc.proboha nejsem tak mladá ani né blbá abych neuměla počítat!“,,za jak dlouho tam budeme my i naše věci zvířata atd.?“,,když beru že v neděli vám odvezeme věci tak no příští týden by tam měli být vaše věci a vy kolem čtyř dnů.věci se pošlete v neděli. A vás odvezeme co nejdřív dejme tomu popříští středu?“,,dobře.“zamumlala máma a odkráčeli jsme pryč,,a ještě .neberte s sebou zbytečnost.jídlo dostanete .neberte s sebou počítače televize učebnice do školy ypastelky stoly židle papíry vázy a ani nic podobného.díky a nashledanou.“máma si jen odfrkla a kráčeli jsme dál.
2. poučení aneb. Kecy kecy kecy
doma to v celku šlo.máme úžasného bernardýna kaziho,kočku Stellu,koně Athénu a poníka Apollóna.Dále několik pavouků atd.převézt koně není nic lehkého.sbalila jsem si jen sedla boty biče kartáče a ostatní věci týkající se koní.pak hračky pro kaziho a Apollóna.Snad se jim tam bude líbit.ta tři dny jsem měla vše sbalené.Šla jsem se projet na Athéně a zaběhat si s kazim.za pár dní nám poslaly kolem 50 obrázků.Bylo tam těch deset ostrovů.myslím jako že na každý ostrov tam bylo 5 obrázků a něco zajímavého.když jsme vyloučily prvních šest a pak ještě dva zbyl jen ostrov Chiméra a myška.Chiméra měla méně bytů.psali že se zde hlavně pěstuje tráva(myslím seno atd.ne trávu jako víte co mám na mysli).Na myšce pěstovali hlavně vlnu.Poslední řádek v zajímavostech chiméry rozhodl.bylo tam ,,proslulý chovem koní“.Je jasné že nic jiného bych si nevybrala den po tom jsme poslali dotazník zpátky.zaškrtli jsme chiméru.nebylo tam tolik přecpáno.bylo tam místo jen pro 20 tisíc lidí.Jaký bude asi náš bejvák??ach jo.to j ale otázek.snad tam bude stáj?obavy ty mě tak děsí.snad se Stelle ani Athéně nic nestane.,,je čas!“ křikla Kamila jako by ji to snad těšilo.jo a co vlastně ne?z takového zapadákova na krásné moře.snad nechytím i mořskou nemoc.Starosta nás s dalšími 50 lidmi odvezl na letiště.teď tam bylo doslova přecpáno.letěli jsme první třídou což mou zlost docela zmírnilo.letěli jsme dlouho a já to většinou prospala.jen když Kamila křikla ,,jé moře“nebo,,to jsou žirafy“tak jsem vstala a šla se podívat za Stellou,Athénou,kazim a Apollónem.vše proběhlo hladce.Pak jsem si vzpomněla na kamí.je to dost blbé ale co.musela jsem jí zavolat,,čus“,,čusky!“,,co děláš??už víš na jaký ostrov jdeš?“,,jasan já jdu na chiméru a ty?“dělala jsem si starosti aby nebyla příliš daleko ale když se ze sluchátka ozvalo radostné ,,jupíí já taky“nemohla jsem vydržet.začala jsem vřískat a celé letadlo se na mě dívalo jako na naprostého blázna.ale co.ani nevíš jakou jsem měla radost!z letadla jsem zahlédla 3 plavidla a vyrazilo mi to dech.tisíce loděk plulo kolem a byla to nádhera.samé jezírka.
přistáli jsme na travnaté ploše.když vrtule skonči svou práci ozval se reproduktor.,,vystupovat“vyšli jsme z letadla a já rovnou běžela k Athéně .byla jako judy.má nejlepší kámoška.Když jsem se ujistila že jsou všichni v poho vyvedla jsem je a předala jednomu chlápkovy.šli jsme cestičkou a kolem nás to byl samý bazén zahrádky nebo tráva.v tom se stalo něco co mi vyrazilo dech.ten týpek něco řekl a objevil se tu výtah.,,a co Athéna?ta se tam nevleze!“,,klídek dámo.ti mají druhý výtah“ještě jednou něco zamumlal a objevil se dvou metrový výtah.,,wow“z řady se ozývalo vzrušené výskání.nastoupily jsme do výtahu jen co jsem se opřela o stěnu sevřely se kolem mě provazy.začala jsem sebou škubat a ostatní zjevně také.,,to je v poho klid“ujistil nás ten týpek.pak to šlo ráz na ráz.z ruky mu vystřelilo světlo a objevila se žena.byl to ,,holograf“.Ten chlap nám řekl že než nás zaveze k našim bytům.půjdeme ještě někam.pro vybavení atd.ty jeho řeči mě unavovaly ale co se dalo dělat?pak bylo jen černo bílo a až potom jsem ucítila jak provazy povolují.dveře se otevřely a my byli na opačném konci chiméry.jak jste si možná všimly většina jmen je od bohů atd.naše planeta chiméra ostrov chiméra moje kobylka Athéna.vystoupily jsme na otevřené prostranství.všude tráva a kytky.stál tam už pěkný houf lidí a další se jen řinuli.stál tam pak další chlap v kšiltce.za ním byly čtyři průchody.20 tisíc lidí. V naší vesničce je jich 6 tisíc.naše vesnice byla poslední.dále za tým průchodem se to dělilo na přihrádky . v každé bylo jméno jedné rodiny.bylo tam kolem jednoho a půl tisíce přihrádek.nejdřív ten chlap s kšiltkou začal mluvit obezpečí a ty řeči stejně znáte.pak řekl že každá vesnice má číslo.to číslo se zapisuje jako počáteční číslo domu.když pak najdeme svůj ,,chlívek“najdeme celé/á číslo/našeho/ich domu/ů.pak další kecy o tom kolik to stálo a že sousedních 9 ostrovů nám bude poskytovat jídlo a že v případě nutnosti si tam máme dojít.pak zmínil stáje.Říkal že je jich tu 8.každá má kolem 30 volných boxů.prý je to zdarma.pak řekl že nám dá průvodce.to byla ta holka co vylétla tomu týpkovy z ruky.,,mikročipy.je v nich váš navigátor každý si ho upravíte jak chcete.nechte plynout vaši fantazii.pak 30 minut čekal než se to rozdá a dalších 15 min na to ostatní.dali my malý černý mikročip položila jsem si ho na dlaň a on se tam ,,vcucnul“po chvíli také vyletěla zář ale místo dívky tam bylo nic.,,řekl že si ho máme nastavit dle naší fantazie“po chvíli jsem si vybavila obrázek krásného draka.otevřu oči a wow,,on je tam!“,,a ty se divíš?tázal se drak.
3.jde se do bejváku
,,no vlastně se ani nedivím.“třeba na mě vyletí pegas.,,hahaha tak ano.půjdeme ne?“,,mami! Jdeme!“máma měla jednu svou kámošku má sestra čokoládu a táta počítač.celkem to tu ušlo ale furt čekam na něco lepšího.vyrazily jsme průchodem a za námy šla půlka polešovice.prošli jsme průchodem a začali hledat.,,nechcete pomoct?“dotázal se s úšklebkem drak.,,kde je to?“odsekla sem.,,hmm …………………mám to je to 856 přihrádka ,,díky“,,není zač řekl drak a zmizel.po chvíli jsme došli k 856 přihrádce. ,,konečně!“křikla jsem.za ohrádkou byly čtyři skútry.měli bílou barvu a táhla se přes něj červeno žlutá čára.pak dvě větší lodě.pár surfů.Šnorchl brýle ,,ploutve“.tak tadyhle se nudit nebudu.pak se drak opět objevil zanesu vám to domů.tady je mikráč řekněte do něj heslo kterým odemčete dveře do domu.každý jiné.má úžasná sestra šla první a s tou její fantazií řekla ,,kino“.pak přišla na řadu máma ,,škola“jak typické taťka ,,slepice“což možná mělo vyznít i jako to co chce i když nikdy nepochopím proč chce pořád mít slepice.a já nakonec s mým zakrnělým mozkem jsem se zmohla na ,,Athéna“,,dobře.tak jděte domů.výtah zavoláte tak že řeknete výtah.je to logické ale i tak…a pak si řeknete kam chcete číslo vašeho domu je 766.ostatní informace si zapamatuji já a i vaši ostatní navigátoři od teď jsem jen Nessin“to jsem já .zmizel.věci také.,,no takže jde se na to!“křikla radostně kamča.,,výtah!“v tu chvíli mi prosvištěl kolem očí ledový vítr a stál tam výtah.nastoupily jsme do něj.,,co teď“tázal se táta.,,no mám nápad“jo žádný jsem neměla ale to je můj obvyklí spůsob jednání.tak jsem řekla co mě napadlo.,,766ůdveře se zavřely provazy se přitiskly k mým rukou a nohám a kolem paus a než jsem stačila otevřít oči byli jsme tam.před námi se tyčilo asi 15 domů.všechny byli vyšší.měly celkem dost oken a bylo veliké.u dveří s číslem 766 jsme si stouply do fronty.já musela vše nové vidět první atak jsem tam stála ve vedení.nejdřív jsem přemýšlela jakou blbost jsem do toho mikráče plácla a pak mi to došlo,,Athéna“špitla jsem a dveře se otevřely.podobně to šlo i u ostatních ale kamča jako vždy se svou sklerózou přemýšlela co to tak řekla.nakonec jsme se všichni shromáždily všichni v malé místnůstce.před námi se tyčily jedny dveře.,,jde se na to“když jsem otevřela dveře málem mě klepla pepka.Byla tam kuchyně.krásný dřevěný stolek vše do červena vázy květiny.na pravo byl obývák.zatarasily ho skleněné dveře.byli dlouhé aspon3 metry.obývák byl celý do světle hnědé tři křesla velký gauč malý černý stolek na něm modrý ubrus a prosklená váza s kytkama.když jste byli v obýváku tak na pravo byli taky dveře.byli jako dva listy.za nimi byla zahrada..šířku měla kolem sto metrů daleká byla kolem 300 m.krásná tráva.stáli tam dokonce dva boxy!a bylo to oplocené.kousek zahrady pak byl na zahrádku atd.na levo byli čtyři dveře.jedny byli zelené druhé černé třetí žluté a čtvrté byli modro červené.za každými dveřmi byl jeden pokoj.na každém byla koupelna i záchod a i tak jsem stála vedle dalších krásných dveří kde byl namalovaný obrázek s včelkou.chvíli jsme jen tak zíraly a pak se máma rozbrečela.,,panebože,díky tohle je ale krása“tak šup tady máte tašky děti jděte se zabydlet.když jsem došla k červe modrým dveřím zatajila jsem dech.když jsem otevřel a dveře jen jsem žasla.byl do barvy jako dveře.na levo byla telka.vedle byl stolek na úkoly.uprostřed byl malý stolek jako v obýváku a na pravo postel s lampou.byl tam i gauč.úplně v koutku byl i PC.páni nic takového bych nečekala.tak hustý bejvák jsem si přála.Kazi měl boudu na zahradě což bylo zbytečné protože spával u mě jako Apollón.krása lepší bejvák si neumím představit.když jsem šla do místnosti v levo spatřila jsem dveře.a věř mi nebo ne byl tam bazén!tak tadyk mě už vážně nic nepřekvapí.
4.vlna smrti
,,wow!“ozývalo se po celém době.bylo to jako ozvěna nejdřív kamča když zjistila že tam má skříň se sladkostmi a šminky pak já když jsem objevila bazén pak máma když zjistila že tam má miliony receptů na vše co si vzpomeneme a taky detektivky a nakonec táta když zjistil že má nový notebook.hodně výkonný to vám řeknu.žádný pokoj nebyl stejný ani náhodou.v jedné poličce jsem měla nové brýle v druhé zase foťák atak dále.prý zabydlet.popošla jsem k oknu.naskytl se i tak nádherný výhled že jsem tam stála snad hodinu a pak jsem musela říct ,,mami!půjdeme si vyjet na moře?vypadá to tam fakt božsky“,,vážně??páni jistě najdeme si skútr a hned si tam zajedeme.máme ještě čas.“pak máma svolal celou rodinku a ani ne za 30 minut jsme všichni seděli v skútru s kazim na kolenou.byla to nádhera.slunce zapadalo a jeho načervenalá záře se odrážela od hladiny.,,tohle všechno bude pryč“pomyslela jsem si.byl by absurdní myslet si že tohle ,,to“mi nahradí domov.avšak všichni v to doufali ne spíše si to přáli.vyvádělo mě z míry že mne nechápou.,,ach to dítě“šeptali jsi.možná nejsem dospěla ale to neznamená že nejsem …jak to říct ,,stejná“.nepochopí proč miluji starý domov?tady mi to připomínali jen Athéna,Stella,Kazi a Apollón.a k tomu všemu se těm dvěma něco přihodila.Athéna i Stella nějak ztloustly.moc se nehýbali a strašně jedli.ch co se dá dělat.chce to čas.čas a čas!vše se točí kolem toho slova.jeli jsme po klidné hladině.vše se zdálo být v pořádku.až na jednu věc.voda se začala čeřit.začala dunět.rybky poplašeně utíkaly do svých domovů.výtah jsme přivolat nemohly.byli jsme příliš daleko.v tom jsem to uviděli.veliká vlna nejmíň 80 metrů se řítila přímo na nás. Pak to všechno z šlo kopce.voda sůl křik a pak jsem zjistila že se držím klacíku vyčnívajícího ze temně zatím co voda se mě snaží strhnout.při každém nádechu se mi rozbušilo srdce.po vlně následovala další a další.vyškrábala jsem s na malý ostrůvek .když se řítila další vlna jen jsem se pevněji přichytila klacíku a přikrčila se.tak se to opakovalo asi takových 30 vln.pak si někdo řekl dost a vše ustalo.když jsem konečně otevřela oči spatřila jsem 20 malých ostrůvků a navrchu se krčila zděšená zvířata.většinou tam byli jen koně sem tam nějaká veverka nebo kuna.pak jsem viděla černotu.postupovala blíž a blíž. Chvíli kolem mě jen plula a pak útočila.snažila jsem se z jejího ocelového sevření vymanit ale nešlo to.svírala mne stále pevně.a tu začal stisk povolovat.jako kdyby ji nějaká neviditelná síla odtahovala.pak tma ustoupila a já spatřila světlo.první co jsem cítila byla ostrá bolest hlavy.ležela jsem tu nejmíň dvě hodiny.a co ostatní.z dálky se ozývalo jen pravidelné šplouchání vln.pak se voda znovu zčeřila.pod strachem z dalších vln jsem s přismykla ke klacíku a schovala do klubíčka.místo vlny se však v dáli objevil náš Starý známý člun.když jsem v něm spatřila mámu tátu a mou sestru radostí jsem vykřikla.máma brečela radostí sestra se div nezhroutila a táta byl naštvaný že to snad ani nebylo možné.,,mamí!“,,nesso!holčičko moje!měla jsem takový strach!“,,já taky“,,nedaleko je další ostrov.asi tak 10 minut cesty a můžeme přivolat výtah který nás donese na náš ostrov“,,kde je Kazi??“dotázala jsem se ale odpověd nepřišla jen zachmuřené tváře zbytku rodiny.nevěděla jsem jestli mám křičet nebo brečet.či se vrhnout do vody a utopit se.tak jsem tam jen tak seděla.,,je nám to líto“vykoktal táta.,,dobře“řekla jsem roztřeseným hlasem.,,ale ty koně zachránit musíme.ostrovů je tu 8. na každém je maximálně 5 koní.40 koní celkem. Na skútr se jich vejde 10 najednou.4 je převezeme.“,,nejdřív převezeme 10 koní a mámu.budeš tam ty koně odnášet do zahrady.“,,jde se na to!“vřely ve mně pocity a hlavně úzkost nad ztrátou kaziho ale zlost na to že nás sem k lidně nechali jít i když věděli o možném nebezpečí!!ne teď nebyl čas na výčitky či litování muselo se začít.než jsme vše udělali bylo pozdě večer.když jsem se s tátou a kamčou blížily k ohradní zóně odkud jsme se měli vrátit výtahem spatřila jsem ve vodě plejtváka.teď budou mít štěstí.tolik vody.pche! a co my chudáci lidé!plejtvák mi připadal o hodně větší než normálně protože jsem jich viděla spoustu v různých zoo.nebyli to jen tak obyčejné zoo ale to je teď jedno.snad se mi to zdá.dneska není nic normální.,,výtah“hlesla kamča.nastoupily jsme do výtahu a málem mi to div neutrhlo hlavu.doma n a nás čekala máma.úředníci atd.přijdou zítra.stačila jsme všech 40 koní ještě vyčisti dát jim mrkvičku a přehodit přes ně přikrývku.drak mi pomáhala ale stejně to bylo dost práce.bylo teplo a tak jsem si nemusela dělat starosti že prochladnou.šla jsem do pokoje a tam jsem se svalila polomrtvá do postele.,za tohle mi zaplatí“má poslední myšlenka se rozplynula v sen a odplula daleko.předaleko.
5. všichni spolu a ještě víc
¨ráno nebylo zrovna příjemné.sluneční paprsky mne proudily a já se jen otočila na bok a pokoušela spát dál.pak jsem si vzpomněla že tam čekají koně a hlavně Athéna se Stellou.na zahradě postávalo 40 koní.takovému pohledu se vyrovná málo co.vyběhla jsem ještě v pyžamu a všichni koně se na mne otočily.musím přiznat že všichni byli opravdu nádherní .všechny plemena od huculů po araby až k haflingům.jen jeden jediný kůn byl přenádherný.hnědý hřebeček.mírně do černa oči měl do modra a vypadal poněkud ,,zdrceně“.nejvíce tam bylo bílých klisniček které neustále řehtaly.oblékla jsem na sebe sukni sandále.tričko se vzorem kytek vyběhla jsem hledat mámu.našla jsem ji před domem jak hovoří s jakými si lidmi.,,necháme si ho.“,,jsme vám velice vděčeni paní.“,,to byste měli“poslední slova doslova zašeptala takže nehrozilo že by ji prokoukly.,,co se děje?maminy oči se jen zaleskly.,,všechny koně dají na různé farmy v okolí.jednoho nám nechají“mám a se poprvé od příjezdu se usmála,,kterého bys chtěla?“jasně že víš co jsem asi řekla ale snažila jsem se tvářit nerozhodně.pak jsem se zazubila od uchu k uchu a vykřikla kterého.mám a mě napodobila.,,dnes kolem 3 hodiny sem přijdou odvézt koně a zkontrolovat jejich zdravý.,dobře ale dohlédnu na to aby byli odvezeny ve zdraví a aby se jim nic nestalo aby ten člověk byl hodný a.-„jasně miláčku.“prvních deset koní jde na farmu ,,Ikaros“.dalších deset na ,,Final“ dalších deset na ,,Šim“ a posledních devět jde na ,,Ramoth“. Nemohla jsem se dočkat ale konečně to přišlo.prvních deset koní byli arabvoé.všichni hnědí až na pár býlích.pak byli směsice.většinou byli býlí nebo hnědí.na té poslední farmě Ramoth.bylo něco zvláštního.šli tam samí ušlechtilý koně.,,páni krásní koně“řekla paní která byla nejspíš majitelkou.měla útlou tvář s brýlemi jako mouchy a riflemi.vlasy měla zrzavé a uhlazené kupodivu na rukou měla snad 20 prstenů od zlata do duhové barvy.podívala se na mě a s úsměvem a dodala,,díky za ty krásné koně.nechtěla by sis u nás na oplátku jezdit??“,,no…..hmm“asi víte že bych nejradši vyskočila a začala jásat ale no snažila sem se bejt tajemná.,,dobře!“,,za 6 dnů tě budu čekat.“,,ok“ta paní byla velmi sympatická ale úplně jiná.já měla rozvrkočené vlasy skoro až k pasu. A byla jsem čeerná.prsteny jsem vážně nemusela místo riflí radši sukni.,,nashle“křiklya jsem přes rameno a šla jsem domů.pořád jsem se ze včerejška docela nevzpamatovala.ty vlny a koně a …..kazi.byl pryč ten úžasný voříšek.přes cestu se mihl apollon.,,copak copak“šeptala jsem mu do ucha.,,co tady děláš??“setmělo se.začalo pršet a hřmít.cípy plavidla se začaly zvedat.teď mi došlo proč na krajích skoro nic nebylo.cípy se chtěli spojit na hoře a tak vytvořit bariéru proti dešti.byli tam i otvory nad domy kdyby si náhodou chtěli zalít zahradu.nádherný pohled.jak všechny ostatní plavidla zavírají své příbytky a chránili je jako samice své děti.pak Apollón zaprskal vytrhl se mi z náručí a utíkal ke konci plavidla. A pak.skočil do vody.pro kočky nemožné absurdní ale je to tak.rozběhla jsem se za ním.stihla jsem tak tak proskočit škvírko v plavidle a pak jsem jen uslyšela cvaknutí jak se plavidlo zavřelo.Apollón se t pil a tak jsem ho samozřejmě šupla zachránit.vletěla jsem do vody jako šipka až jsem narazila na Apollóna.vytáhl jsem ho a slovem ,,výtah“jsem přivolala výtah.,,čekej ty nezbedo.dívej zase jsem mokrá jako ryba!auu“pak jsem nestačila popadnout dech.něco mě táhl za kalhoty dolů. kopala jsem zmítala rukama ale nic.a pak ten stisk povolil.něco mne podplavalo a vytáhlo nad hladinu.výtah byl kousek ode mě a tak jsem se tam vyšvihla.pak jsem zavřela oči a ležela.prostě ležela.pak mi někdo začal olizovat tvář.,,a..co? Kazi!vrátil si se pojď sem“můj Kazi mi skočil do náruče a tak hodinku jsme tak zůstali.,,jdeme domů“na tohle mi odpověděl zaštěkáním posadila jsem se a pak stoupla.provazy se jako vždy upnuly a my za chvíli byli doma.mám vyváděla tak že to nebylo možné.to bylo furt.,,panebože,chudinko“nebo,,tohle mi už nedělej!“,,zajdeme potom za starostou.“,,jak se má Athéna se Stellou?“,,moc dobře ne.“,,co jim je?umřou?“,,ne to ne.jen nechci abysi si dělala zbytečné naděje“máma se usmála!táta se začal chichotat a kamča byla zjevně stejně mimo jako já.,,a co ten hřebeček.?“,,zítra tu bude box má hotový“pak jsem odešla.šla jsem na komp a chvíli si psala s kámoškou která říkala že zítra se musíme jít někam podívat a tak jsem měla na 5 ráno už zamluvenou chvilku.šla jsem spát rozrušená.kupodivu.a tak když mi ve čtyři zazvonil budík příšerně mě bolela hlava.nasoukala jsem se do tepláků a tílka.udělala jsem si culík a hurá za Athénou.máma stála u Athéniného boxu a civěla někem dovnitř.táta stál u Stelliného a dělal to samé.ani si nedovedete představit jak hloupě to vypadlo a málem jsem tam chytla záchvat smích.když jsem se došla podívat na co se tak dívají spatřila jsem nemožné.Stella i Athéna měli hříbátko.Athéna měla zrzavou klisničku s bílou hřívou Psyché a Stella měla hnědého hřebečka s tmavě černou hřívou Persea. oba měli lysinku.tentokrát jsem se rozesmála na celé kolo.to bude třeba další dva boxy.a ještě vedle stál a pofrkával ten krásný hnědý hřebeček.pojmenovala jsem ho Áres.plně ho to jméno ho vystihovalo.pro boj byl jako stvořený.,,otestuju ho.pojedeme s ivčou“to byla moje kámoška,,k moři podívat se na východ slunce.nesedlala jsem Árese a vyjeli jsme divokým tryskem k břehu.
Psyché Perseus
Áres
6.mutanti
chvilku jsme tam čekali a pak kámoška dojela na její Afroditě.byla to krásná klisnička.šedá.prostě šedá ale nádherná.,,čus“,,ahoj!“,,jak ses měla ali?“,,šlo to bydlíme v úplně super bejváku ale vidím že ty máš přírůstek.“,,ne jediný.Stella s Athénou dneska porodily hříbátka.přesně Athéna klisničku Psyché
a Stella hřebečka Persea.“,,vykládej co se ti dělo?“no tak jsem jí vypověděla vše od toho jak nás málem utopily až po návrat kaziho.pak ivča zvolala ,,támhle už vychází“její prst směřoval na červený pod na konci moře.nevím jestli konce moře prostě konečně něčeho.vytáhly jsme své foťáky a fotily. Do jednoho záběru mi něco vlezlo.,,heej!“,,co je?“,,jakási ryba mi tam vlez.-„nedořekla jsem to.byl to ten obrovský plejtvák jakého jsem spatřila když jsem se držela klacíku.namířil si to na nás vystřikoval vodu.myslela jsem že se ponoří ale když 2 metry furt nic nedělal strhla jsem kámošku k zemi a ležela jako přibitá.velryba narážela do plavidla a za ní byli mega žraloci.,,mutanti.“hysterie v kámoščiném hlasu mě poněkud vystrašila ale stihla jsem to nafotit a zavolat výtah.letěly jsme na radnici a tam byl starosta vykolejený a díval se na nás jako na duchy.,,co je s vámi??“,,neměl byste něco dělat?“vyjekla ivča.nejspíš ho probral a on se začal kymácet a pak nám povídal co chceme.,,no máme fotky.to co se nás snaží převrátit je přerostlý plejtvák a gigantní žralok.jinak řečeno .-„,,mutanti!“opět hysterickým tonem křičel ivča.starosta pak něco zamumlal a dovedl nás do jedné laborky.byli tam 4 vědci a zvědavě se otočily.,,pánové.přišli jsme na to“řekl starosta kkavím hlasem.vyzvali nás abychom jim ukázali ty fotografie.pak jsme jim vše vypověděli.značná hysterie vysela ve vzduchu.,,jděte.“byl to nejspíš hlavní vědec.měl na sobě bílý plášť černé uhlazené vlasy kulaté brýle a tepláky.poslechly jsme.odvedli jsme koně do stájí a šli se podívat po plavidle. V tu se tvořily další a další vlny větší a přidávaly na intenzitě.k břehu doběhli i další lidé.samozřejmě i ti vědci.samozřejmě že ještě ani nevyřešily jak to že to přišlo dřív a tohle si daly na svůj seznam.zahlédla jsem ploutve.mutanti,,to ti mutanti!kvůli nim přišla ta záplava dřív.chtějí nás převrátit.!“slyšela jsem jen svůj hlas a udivené tváře všech ostatních.,,musíme jednoho plejtváka i žraloka odchytit a zjistit jak je vrátit do původní podoby.“blíží se sem v trojúhelníku.kotvu spustit!a nachystejte sítě.ty první odchytneme.“velitelský hlas všechny vrátil na místo.pár lidí šlo hledat sítě další připravovali harpuny.po chvilce bylo vše jak má být.roztáhly sít a s harpunami namířily na zvířata.všichni stáli u krajů a čekali.dvě zvířata se řítila přímo do sítě.vjela do nich a začala vřeštit.pak začali střílet harpunami.zvíře ještě stihlo narazit do boku plavidla a pak usnulo jako žralok.jakmile zvíře narazilo do boku plavidla přepadla jsem.pod hladinou jsem spatřila žraloky jak po mě vyjíždějí.začala jsem se potápět níže.tak tak minul mou hlavu.nemohla jsem dýchat.zbývala jediná věc.sice absurdní ale jediná.zvolala jsem to osudové slovo.,,výtah“ano normální slovo ale co alespoň něco ne?nic se nestalo.žralok útočil na mou hlavu z vrchu.padala jsem hlouběji a hlouběji.v tom něco rozčeřilo hladinu.srazilo žraloka a otevřelo se přede mnou.mocný proud vody mě o toho vtáhl.pak se to se mnou uzavřelo a známé provazy mě připoutaly.byl tam kousek místa.takže jsem mohla dýchat.ale najednou.žralok vyrazil.roztříštil podlahu výtahu chňapal po mé noze.nádech.,,honem honem!“můj zoufalý křik k ničemu nepomohl výtah se naplňoval vodou.je konec.až mocné jásání mě probralo.ve výtahu byl zase vzduch.byla jsem na souši.na vyhřívaném písku a ostatní se ke mně hrnuli jako hejno komárů.,,jooo“ozývalo se ze všech koutů.všichni mě vytáhly a postavily.já dostala svůj obvyklý záchvat smíchu.jejich nechápavé tváře mě rozesmály ještě víc.pak se v dálce začala smát i Ivana.postupně se rozesmálo celé plavidlo.pak druhé pak třetí.všechny plavidla co se slyšeli se asi smály.jen kvůli mně a mé kámošce.to vyvolalo další záchvaty smíchu.pak ke mně z povzdálí promluvil hlas.,,záření.radioaktivní záření.proti tomu je jediný lék.no ani lék ne budeme je muset ještě více ozářit.tak zahynou rychleji.“ten chlap se na mě tak zadíval že vypadal jako opice co zjistila že to co drží v ruce není banán ale tráva.já s ivčou jsme vybuchly smíchy a ten chlap potom také.,,díky za informaci přikývla ve smíchu odešel.
7.konec škody a nové shledání.
Ještě ten den našli na dně oceánu jednu jadernou bombu vylovily ji a svolali jakýmsi infrazvukem všechny gigantní tvory.shlukli se do kruhu a spustily na ně bombu.vybuchla chvíli po tom co jsme se dostatečně vzdálily.pak jsme udělali pokusy na radioaktivitu a byli negativní.všichni v tom hloučku stáli a pak jeden po druhém umítaly.,,a je to.uslyšela jsem ten hlas který mi předtím sděloval že našli ,,lék““,,tohle se musí zachovat“věděla jsem co dělat.začala jsem se smát .tohle byl nový způsob oslavy.že všichni začnou vybuchovat smíchy.opět se to začalo ozývat ze všech stran a já věděla že na tohle se jen tak nezapomene.konec mutantům.došli jsme domů celí zdrcení a stihla jsem jen vyhřebelcovat Stellu Athénu Psyché a Persea a samozřejmě s kámoščinnou pomocí.šly jsme spát unavené jako nikdy.máma byla nadšená sestra vyjevená a táta no ten byl jako vždy naštvaný.říkal že je to optimální stav.když jsi rozčilen á je to lepší než něco hmm no z tohohle se vždycky nějak vyvleče.dalšího dne jsem vstala pozdě.dole bylo ticho.,,asi také spí“jen co jsem sešla dolů uvítala mě máma s tátou sestrou kámoškou a jejími rodičky.,,co to.-„to bylo jediné co jsem ze sebe dokázala vykoktat pak jsem si to uvědomila.mám narozky.na stole ležel obrovský 4 patrový dort.za ním hromada dárku.všichni se zubily od ucha k uchu.máma mě pak objímala kámoška taky a její rodiče jakby smet.když jsme snědli dort vypuklo hlasité ,,jupí“pak jsem si rozbalovala dárky.byli to nové kartáče na koně jídlo a taky povolení jezdit na jakému koliv koni na té farmě Ramoth.s kámoškou jsme celý den jezdily sem tam na Athéně sem tam a na Stelle sem tam na Áreovy a sem tam na Afroditě.večer byl úžasný.šla jsem spát s klidnou myslí.ráno jsem se procházela a v tom mě někdo zaklepal na rameno,,hm?“to bylo mé typické co je?,,jsem Till. chtěli jsme tě požádat jestli bys nám nemohla pročísnout pár plavidel podívat se jak jsou na tom a dovézt zeleninu ovce mas a sushi?“,,jasně letím.“,,které ostrovy?“,,myška ,Poseidon a Hermes.“,,ok hned jsem tu kam mám dávat to jídlo?“,,do skladu je támhle“jeho prst směřoval na malý domek s podivnou střechou.,,ok“zavolali jsme si výtah vzali jsme si Árese a Afroditu.Na myšce nám dali nejvíce sushi pak ovoce zelenina masa měli také nedostatek.ten chlap s kterým jsem se bavila říkal ,,je to tady ok.ta velká ryba nám postříkala všechny vlny cukr a kdo ví co ještě ale jo jde to tak hezkou cestu“,,hezký zbytek dne“odpověděla jsem.,,Poseidon měl nejvíce zeleniny celé hory.postrádal však ovoce.byl tu vše při nejlepším.Hermes.tady měli úplně vše.nejvíce masa.utrpěli malou ztrátu zeleniny když do nich narážely ryby.cestou jsem vrazila do dvou babiček a dědečků.jabka se mi rozkutálely a má kámoška div nevyletěla z kůže.Áres hned stoupl na zadní a hrabal kopytem do země.,,klid,klid“,,pardon paní neviděli jsm.-„“babi!dědo!“,,Nesso!“seskočila jsem z Árese a obejmula obě babičky i dědy.pomohly mi sesbírat všechny jablka.zavolali jsme si výtah blíž a i s nimi jsme mířily do skladiště.pořád se vyptávali jak se mám a jak krásný kůn ten Áres je a nebudu to rozepisovat bylo by to na hodně dlouho.ve skladišti nám poděkovali a jeli jsme domů.máma div nezačala křičet a skákat jakmile uviděla svoje rodiče.nemohla je totiž najít.,,kde jste byli?“,,no tady Nessa nás našla na hermovy “,,někdo zvoní“řekla babička jiřina.,,jdu tam“ křikla jsem.ve dveřích stáli Ivini rodiče a zubily se jako hroši ve vodě.,,jsme vašinoví sousedi“vyjekly jednohlasně.všichni se na ně podívali.já sem opět vybuchla smíchy. A ivča později také.vše bylo jak má být.
8.plaveme v jezírku.
Převlékly jsme se do plavek.zavolali jsme s sebou i Iviny rodiče a šly jsme k jedním útesům.máma tam prý viděla krásné místečko n a opalování.,,támhle“křikla Kamila.byl to vysoký útes. na vrcholku dost plochý pro nás všechny.dole byl píseček a vyhloubené jezírko i pro 8 lidí.,,vešli by se sem Athéna Stella Psyché Perseus Áres Kazi Apollón i Afrodita jedu pro ně“nebyla to otázka nebo žádost o povolení.bylo to oznámení.za chvilku jsem se přivítala se všemi ve stáji.psyché s Perseem krásně vyrostly.když jsem je položila do jezírka voda cákala všude kolem.Apollón se radši vyhříval na sluníčku v písečku.Stella a Perseus si hrabali ve vodě dolíčky a Athéna psyché a Afrodita se oplachovaly vodou. Kazi se mě a Ivu pokoušel stáhnout pod vodu.babičky s dědama i rodiče moji i Ivini se jen trhali smíchy.v dálce se objevily delfíni a velryby nám vyfukovali pramínky vody.slunce hřálo jako nikdy a v dálce se ozývalo pleskání vody o další útesy.plavidla byli daleko.a my jsme seděli a čekali.nevím na co čekali čekali.a pak jsme tam zůstali brodily jsme se s Athénou a Áreem vodou.velmi se jim to líbilo.zůstat tam na vždy.lehli jsme si na písek a při každém šplouchnutí vody jsem se bořila hlouběji a hlouběji do snů.
Konec
koňské postavy:
Athéna-její dcera psyché
Stella-její syn Perseus
Áres.-hřebeček při záchraně mám ho.
Afrodita-kobylka mojí kámošky Ivany.